Několik zastavení ve Zlatých časech aneb České textovky pro ZX Spectrum (1. díl)
Osmdesátá léta minulého století dala vzniknout řadě kvalitních textových her na území Čech, Moravy a Slezska (Slováci prominou, nic proti nim nemám). Pojďme teď spolu poodhrnout závoj času a podívat se na ty, které byly vytvořeny pro počítače řady ZX Spectrum a které si nezaslouží, aby zapadly prachem zapomnění.
Úvod
80. léta, léta vášnivých sporů vlastníků osmibitových mašinek značek jako Sinclair, Atari či Commodore o to, která z nich je tím jediným, nezpochybnitelným a nesesaditelným králem počítačového herního světa. Tyto Zlaté časy, navždy pohřbené v minulosti, oživované ve sladkobolných vzpomínkách nenapravitelných romantiků, byly i dobou, kdy se textové hry hřály na výslunní hráčského zájmu a pohybovaly se v hledáčku špičkových tvůrců (budiž za všechny jmenovány alespoň firmy Level 9 a Infocom). Byla to současně i doba, která dala vzniknout řadě kvalitních, byť zcela amatérských, textových her i na území Čech, Moravy a Slezska. Pojďme teď spolu poodhrnout závoj času a podívat se na ty, které byly vytvořeny pro počítače řady ZX Spectrum a které si nezaslouží zapadnout prachem. Ale úplně nejdříve si řekněme, jak vůbec tyhle hry spustit, aniž byste si museli přes inzerát opatřovat nějaký ten muzejní „gumák“.
Jak si zahrát textové hry pro ZX Spectrum
Stručně a jasně řečeno budete potřebovat tzv. emulátor. Těch existuje opravdu nepřeberné množství, a to pro všechny rozšířené platformy, takže nemějte obavy, že byste třeba s PDA ostrouhali. Velmi rozsáhlý archiv s emulátory najdete přímo na ultimativním webu všech fanoušků Speccy s názvem World of Spectrum. Máte-li systém Windows, pak si můžete ulehčit dilema s výběrem toho nejlepšího možného emulátoru a stáhnout si velmi kvalitní emulátor s názvem ZX-32 přímo z tohoto webu.
No a pak samozřejmě budete potřebovat příslušnou hru samotnou. Hry pro emulátory Speccy se vyskytují v mnoha formátech, nejběžnější jsou .tap a .tzx (ty de facto simulují magnetofonovou pásku, tedy základní médiumstařičkého Speccy) resp .sna a .z80 (tzv. snapy, které de facto představují kompletní „típnutou“ RAM vč. obsahu všech registrů „procesoru“). Manipulace s těmito soubory záleží na konkrétním emulátoru, nicméně rozdíly jsou opravdu minimální. Nejjednodušší je manipulace se „snapy“, neboť v příslušném menu (většinou „File“) prostě vyberete položku označenou „Load Snapshot“ nebo obdobně a následně si již z vlastního adresáře vyberete příslušný soubor. Manipulace s druhým formátem je o něco komplikovanější, neboť nejprve musíte připojit „magnetofonový pásek“, nejčastěji jde o položku pojmenovanou jako „Attach tape“ (z příslušného adresáře si vyberete požadovaný soubor) a pak musíte, opět z menu emulátoru, „magnetofonový pásek“ pustit („Play Tape“ apod.). Mezi těmito kroky ale musíte u emulovaného Speccy přejít do nahrávání; máte-li nastavenu emulaci ZX 128K nebo vyšší, pak je ve vlastním menu Speccy zvýrazněna položka „Tape Loader“ (jinak na ní najeďte, běžně fungují kurzorové šipky) a stiskněte »ENTER«. U emulace ZX 48K musíte vyťukat příkaz LOAD „“, tj. stiskněte klávesu »J« a pak stiskněte a podržte »Shift« (u některých emulátorů »Ctrl«) a dvakrát stiskněte klávesu »P« (a opět »ENTER«). Při „nahrávání z pásky“ (především u 100 % simulace představované formátem .tzx) doporučuji změnit rychlost emulátoru na maximum, neboť takové nahráváni v „realu“ může trvat i přes 4 minuty!
Většina textovek samozřejmě umožňuje ukládat a načítat pozice pomocí SAVE a LOAD, jenže proč kvůli tomu obtížně manipulovat a připojováním „prázdné pásky“ atd., když si mohu rozehranou hru kdykoliv „snapnout“ („Save Snapshot“) a pak kdykoliv zase načíst výše uvedeným způsobem, že?
A na závěr této části ještě malé upozornění. Některé hry vám na emulovaném ZX 128K (a vyšší verzi), který asi pro zjednodušení budete primárně používat, nepoběží a budete si muset přepnout do „48K“, abyste si je vůbec zahráli. Není to vina emulátoru, protože tak tomu bylo i u reálných Speccy (ach ta zpětná kompatibilita).
Zastavení první: Textové hry Františka Fuky (alias Fuxoft)
Pravděpodobně není mezi českými spectristy větší legendy než je František Fuka čili Fuxoft. Vysloví-li se jeho jméno, pak se každému věci znalému člověku ihned vybaví jméno jiné – Indiana Jones. Tento svérázný archeolog je totiž hrdinou tří z celkem pěti textových her, pod kterými je František Fuka podepsán coby autor. Ale pěkně popořádku.
Nejstarší textovka nazvaná Poklad 2 je hrou, pro kterou jednoznačně platí, že nějak se začít prostě musí. Lokace jsou popsány velmi stroze a „kompas“ zcela chybí, takže bez kreslené mapky se vám nepovede nejlépe. To vše by se ještě dalo snést, ale když vám počítač svým chrchlavým, kovovým hlasem už poněkolikáté sděluje „Tam se nedá jít“, tak to byste nejraději vyskočili z okna. Experiment se „zvukovým výstupem“ už autor ve své další tvorbě naštěstí nezopakoval.
Podraz 3 už je ale dílkem, který Františka Fuku proslavil na věky věků a na který se snažila řada tvůrců navázat vlastním pokračováním, bohužel, dosti neúspěšně. Nejde o klasickou textovku s hrdinou pohybujícím se v nějakém prostoru, ale spíše o jakousi simulaci „hackera“ s vlastním počítačem a telefonem, který má za úkol obrat bankovní podvodníky o jejich nečestný výdělek. Hra není složitá ani příliš realistická, přesto to ve své době byla jasná „bomba“ a troufám si říci, že neurazí ani dnes.
Indiana Jones a Chrám zkázy byl už plnohodnotnou textovkou ovládanou příkazovou řádkou (chronoligicky vzato předcházel tento titul hře Podraz 3). Inspirace ve stejnojmenném filmu nebyla příliš velká (mnohem více čerpal autor z filmu Ghostbusters), čili se dá říci, že jde o dílo vpodstatě původní. Smrtelných pastí je ve hře neobyčejná spousta, přičemž prakticky do každé spadnete, neboť žádné varování vám autor neposkytne. Jediné řešení je, že poté, co zjistíte, proč jste vlastně opět zemřeli, si nahrajete poslední uloženou pozici a „past“ zlikvidujete. Hra obsahuje příšerný labyrint, který jsem prošel jen díky podvodu, a silnou zákeřnost spočívající v tom, že pokud si hned na začátku nepřipravíte pod otvor ve skále vystlanou krabici, hru úspěšně nedohrajete.
O dva roky starší pokračování, Indiana Jones II: Prázdniny v Egyptě, bohužel svou kvalitou zůstalo ve stínu dílu prvního. Příběh je původní a bohužel zcela triviální. Vcelku neotřelý začátek, kdy se zcela sami probudíte v letícím letadle, jehož motory utichly, se velmi rychle promění v nezáživné sbírání drahokamů a jejich pokládání na oltář (až je sesbíráte všechny, otevře se přístup k pokladu). Dohrál jsem to v jednom zátahu bez jediného zákysu. Hra se ovládá pomocí textového menu a odezva počítače na zadaný příkaz je podstatně rychlejší než tomu bylo u „jedničky“.
Poslední hra Františka Fuky Indiana Jones III: Poslední křížová výprava splňuje do puntíku úsloví „to nejlepší na konec“. „Trojka“ je definitivně hrou, která autorovi zcela po zásluze zajistila nehynoucí slávu. Ovládání hry za pomocí příkazové řádky zvládnuté na jedničku, pro Speccy atypických 42 znaků na řádek dělající hru „dívatelnější“, zajímavý příběh, inspirovaný stejnojmenným filmem, okořeněný kvalitním, chytrým humorem, čtivé, pečlivě psané texty a výjimečné oživení postavou Indyho otce, se kterým absolvujete část dobrodružství, to vše dosazuje tuto hru na pomyslný trůn českých textovek napsaných pro Speccy. Pokud jste tuto hru nehráli, pak nemáte prostě jinou volbu, než si hru stáhnout a spustit, a tak se dozvědět, co se všechno přihodilo poté, co u vás jednoho dne zazvonil jistý Rodrigo s umaštěným dopisem v ruce… V jednom z rozhovorů, které autor poskytl, jsem si navíc přečetl, že se při programování této hry dostal do problému s nedostatkem paměti a byl nucen hru výrazně zkrátit. Věčná škoda! O kolik zajímavých, vtipných hlášek a hádanek k řešení jsme asi byli ochuzeni! Kéž by ještě někdy autor našel čas a chuť vydat toto dílo v původní, nezkrácené podobě; na PC problém s pamětí jistě nenastane…
Kde sehnat hry Františka Fuky
Vzhledem k tomu, že v době sepsání tohoto článku je na tomto serveru sekce věnovaná ZX zcela prázdná, pak nejsnadněji se ke všem výše zmíněným hrám dostatne přímo na stránkách autora (textovky jsou v archivu uloženy do souboru fuxoft.tap).
