Bad Night – recenze a návod na textovou hru od Palase

V roce 1987 vyšla jedna textová hra z doby středověku vyprávějící klasický příběh o unesené princezně, kterou musí chrabrý rek zachránit ze spárů jakéhosi Dragirose, který tuto krasavici uvěznil ve svém hradě. Podobných her nalezneme více, tako mě však uchvátila nesmírně zajímavými lokacemi a hádankami a také jednoduchým přehledným zpracováním, dohrál jsem již několikrát a vždy najdu momenty, které si již nepamatuji a nakopak na některé lokace zapomenout nemohu. Hraní přímo na Didaktikovi bylo náročnější, nebyl jsem schopen ukládat pozici, takže při každé smrti nebo když místní podnik zvýšil odběr elektřiny jsem hrál vesele znovu. Znalci her Exoter, Upír, Belegost, Trudnaja Doroga nebo Luxík na Bíbrštejně se zde budou cítit jako doma, tuto hru však osobně hodnotím nejvýše.

Ve škole jsem se nejdříve učil rok ruštinu a poté němčinu, zvláštní název Bad Night jsem si tedy přeložil nějak jako Noční koupel – ostatně to mi přišlo první na mysl se známými slovy Nacht a Bad a angličtina přišla na přetřes až později. He, he, opravdu jsem netušil, proč tvůrce zvolil právě tento název, na začátku hry jsem si myslel, že se v hradním příkopu opravdu budu muset v noci koupat…

Hra začíná moc hezkým úvodním obrázkem, grafika na ZX Spectru měla jednu obrovskou výhodu – nebyla ani zdaleka tak detailní a proto podobně jako textovky samy podporovala hráčovu představivost. Takže hrad zde vyobrazený může být stejně dobře blízký Bezděz nebo vzdálenější Točník a cesta osvětlená jen světlem měsíce může být téměř jakákoliv v blízkém lese. Podobně na mě působí např. první díl Dizzyho, parádní hrad uprostřed jezera obklopený temnými lesy je prostě úžasný přes svojí jednoduchost nebo spíše právě pro ní.

Hlavní hrdina začíná pěkně v temném lese nedaleko Dragirosova hradu, kam se dostane opravdu zajímavým způsobem. Hradní studny však bývají zrádné a jejich malí obyvatelé také, takže pozor. Noční nádvoří a přihlehlé stavby jsou už rozsáhlejší, já jako nadšenec do koní jsem moc vděčný za tu nádhernou černou kobylu, která však chudák nedopadne zrovna dobře. Temné chodby vyzdobené lidskými lebkami na radosti zrovna nepřidají a ani obyvatelé tohoto ponurého sídla nejsou zrovna přátelští. Oblíbené jednosměrné průchody a nutnost přemýšlet, kam asi hlavní hrdina spadne jako by z oka vypadly z výše uvedených her, tady se asi každý napoprvé trochu zasekne. Druhá část za hradním příkopem skýtá zajímavou lokaci s překrásnou přivázanou dívkou, oči mohou klamat, ale intuice jistě napoví jak se k ní zachovat. Nechybí ani zvláštní strážci, sakra, nebude vadit, když jeden z nich uteče pro neznámou pomoc? Kdo ví, co vše se může stát… S tím si však hlavní hrdina jistě poradí, stejně jako s dravou podzemní řekou plnou ještě dravějších obyvatel, jeden žvanec těm potvorám rozhodně nestačí. Zde však již nemá hradní pán šanci, k jeho škodě jedinou zbraň, kterou jej náš rek může odstranit, schovává docela blízko svého trůnního sálu. S prvními paprsky nového dne je záchrana princezny hotovou věcí a svěží řeka i březový hájek jsou určitě ta pravá odměna za trmácení se temným sídlem.

Jsem velmi rád, že ve hře není možné využít příkaz „použij“, což je rozhodně dobře a hráč je nucen přemýšlet nad správnými výrazivy. Ovládání je klasické a ty nejčastější příkazy jsou uvedeny hned na úvodu hry, taková forma je parádní kombinace obého. Bad Night je hratelný ve všech známých emulátorech, já hrál klasicky na RPi pod FUSE bez jediného záseku.

Každému milovníkovi středověku, temných lesů a nočních hradů nelze tuto hru než doporučit, za mě se jedná o nejlepší textovku, kterou jsem kdy hrál, tady je krásně vidět jak veledůležitá je správná atmosféra. Věčná škoda, že autor již žádnou další nevytvořil, Bad Night však zůstává opravdu nesmrtelný.

Pokud se někdo zasekne nebo hru hrát přímo nechce, ale rád by si užil ten nádherný děj, zde je k dispozici něco jako malý návod:

Hra začíná v lese, to je moje oblíbené místo a autor tímto získává první body. Zde je potřeba sebrat klíč, snop a šíp. Hradby Loportemu jsou strašně vysoké a před hradem samotným máme jezírko, sakra, co se s tím dá dělat? Rytíři se jak známo neradi čvachtají a ti středověcí obzvláště. Třeba jde něco provést se stavidlem na hrázi, která není od hradu zase tak daleko.

Konečně jsme ve sklepeních, sekera ve výklenku se nám určitě bude hodit. Taky je zde trpaslík, kdo ví, co tady dělá, ale pozor, násilím ani rytíř nic nesvede, tenhle malý šikula si s obrněnou potvorou poradí raz dva. Raději ho tedy necháme na pokoji a jdeme hledat jinam. Naštěstí na těžké dveře pasuje klíč, který jsme našli v lese a za nimi najdeme provaz. Ten však nelze sebrat, ale protože viditelně něco drží, zkusíme jej přeseknout. Něco někde spadlo, jdeme se na to podívat. Aha, hned ve vedlejší místnosti se objevilo vědro, už je jasné, odkud vítr fouká, tady bude hradní studna. Vědro sice vzít nelze, po provaze se ale dostaneme nahoru a zrovínka zde se něco krásně třpytí. Šup s mincí do kapsy, hmm, pěkná a hlavně zlatá. A kdo že má rád zlato? Od prcka tedy získáme palcátek, sice malý, ale určitě užitečný. Nyní se vrátíme na temné nádvoří a budeme hledat zde, hlavně opatrně. Mě to jako koňáka táhne samosebou na jih k té krásné kobyle. Hmm, dokonce rytíři dovolí, aby se na ní hnedle posadil, asi je na plechovky zvyklá. A nasedlaná, no, svým řechtákům teda takhle dlouho sedlo rozhodně nenechávám, to by se potvory furt jen válely. Vedle ní je příkop, ale jak tu černou krasavici přesvědčit, aby jej se mnou přeskočila? Ten starý snop jí asi moc vonět nebude… dokonce nás hra poňouká, abychom se jukli po nějakém ovsu. Tak dobrá, rozumím, i moji řechtáci jej milují, takže sesedneme a jdeme shánět dobrotiny. Vrátíme se tedy zase ke studni, ale moment, severně od naší řechtandy se nám autor snaží vysvětlit, že ta budova, okolo níž jdeme, je parádně vysoká a některá okna jsou otevřená. Hmm, co kdybychom, až tam vlezem, museli jí opustit právě okny? A na dlažbu se špatně padá a sletět ještě dál přímo do sedla taky nebude to pravé, tady nejsme u Šemíků. Takže si vzpomeneme na další příklad z veleznámého Exotera, kde bylo nutné udělat něco podobného a pro všechny případy právě tady položíme snop, když bude potřeba, můžeme se pro něj dycinky vrátit.

Teď už jdeme otevřenými vraty dovnitř, hmm, moc toho vidět není, díky bohům alespoň za ty mihotavé svíce. Co s tím řetězem, vzít se nedá, ale je tu nějaké držadlo. Tady je to těžké, ale zatáhnutí za řetěz nakonec pomůže a vstup na sever je volný. Meč bereme všemi deseti, i když je rezavý, ono to brnění už taky nebude po lezení ve studnách zrovna nablýskané. V místnosti o patro výše je ale dost ošklivá nestvůrka, naštěstí máme palcát, takže cesta dále je volná. Uff, výzdoba z lidských lebek nám nekanibalům radost neudělá, ale štít s emblémem červené krysy se jistě hodit bude. Otevřeným oknem však lze projít, tak hurá do toho, jen opatrně, skončit v hradním příkopu nechceme nikdo. Jak vidno, mají tu rádi opeřence, promiňte, fóglíci, já potřebuji nějakou mňamku pro kobylu, takže tentokrát si budete muset zaletět někam jinam. No tě pic, na konci je otvor, kterým lze prolézt jen zvenku dovnitř, tak snad máme vše potřebné a hurá do neznáma. Ta zadrátovaná místnost vypadá hrozivě, naštěstí rezavý meč rozseká i rezavé řetězy a cesta na jih je volná. Pochodeň tady určitě nenecháme a pak už nezbývá, než zase projít tentokrát východním oknem. Ještě, že tu máme ty sochy, teď se nám bude sakra hodit snop, který jsme si mazaně připravili na nádvoří.

Potom hurá na kobylku a zkusíme jí nakrmit ovsem. Sakra, nějak moc jí chutnal a zrovínka ten skok správně neodhadla, sice nás na druhou stranu příkopu dostala, ale takový tyjátr nepřežila, tohle opravdu jednoho zarve za srdce. Tak sebereme alespoň to maso, které z ní zbylo, bude to její poslední služba. Kdo nám to na jihu tak srdceryvně naříká, jdeme se tam juknout. Hmm, dívka a nadto krásná, jen je přikována řetězy ke stěně. Po bližším prozkoumání našemu panu rytíři ale něco uvnitř říká, že vše není tak úplně jak se jeví na první pohled. Jako chlap se já i náš rytíř rádi koukneme na lepou ženštinu, bez alespoň částečného souznění duší to tím pohledem ale rozhodně končí. A tahle dívka má v duši temno jako v hrobě, takže jdeme dále, pán hradu na nás jejím prostřednictvím rozhodně nevyzraje.

Dva zvláštní strážci nejsou pro ostříleného válečníka problém, ta namodralá kost je opravdu zvláštní, možná se bude hodit. Místost s kouřem mi trochu připomíná zakouřené týpí, nic příjemného… Zacpání otvoru štítem naštěstí pomůže a najednou je vidět lépe, hmm, truhla, copak v ní asi bude? Vzít sice nejde, tak do ní zkusíme trochu strčit a ejhle, lukostřelba mě baví, takže malý luk beru, pan rytíř sice bude mít námitky, že je to nečestná zbraň, já ovšem lituji, tady nejsme na kolbišti, ale v drsném hradě, kde si na takové nesmysly nikdo nepotrpí. Šíp už naštěstí máme, alespoň tedy jeden. Pokračujeme na křižovatku v podzemí, zkusíme třeba jižní cestu. Sud se střelným prachem zatím necháme na pokoji, cestou dál je nějaký rytíř, jdeme do něj. A čeká nás sladká odměna, konečně meč Suprex, teď ještě najít Dragirose. Tak a teď hupky do východní chodby. Sakra, tady je dost vody a ještě v ní piraně, uff. Takže hned na začátku hodíme do vody maso z kobyly a cesta dál je volná. Divoký netopýr ránu šípem nepřežije, je důležité jeho tělo sebrat a cestou zpátky zase do vody hodit, protože ty rybičky mají stále hlad. Ještě ale nesmíme zapomenout sebrat malý klíček z jeskyně. Teď je ta správná chvíle na zapálení sudu. Pochodeň nám naštěstí nenavhlhla, výbuch s hrdinou však hodil docela stranou, jak vidno, i to železářství na sobě se někdy docela hodí. Jen ten pes za vzniklým otvorem je docela oříšek, maso mu nejede, co to zkusit jinak? Po jeho uklidnění zbývá malým klíčkem otevřít tu obrovskou bránu a hurá, slizský a mlaskající Dragiros tady sedí na trůně a doslova na nás čeká.

Suprex je opravdu super, jen po skonání toho lumpa se hrad začíná bortit. Ještě si honem přečteme nápis na trůně, no jo, to si autor prostě nemohl odpustit a poté hurá na jih za svojí milovanou. Po jejím osvobození se jižní stěna zbortí, takže hurá z temnoty ven. A právě začíná úsvit, výborně, takže se jdeme společně po té hradní špíně schladit do řeky, pokud pan rytíř něco namítá, já tedy rozhodně ne a poté oschneme v příjemném blízkém hájku. A tady oba hrdiny ponechám diskrétně o samotě, hra byla super, mě ale právě teď čeká cesta do lesa skutečného a všem vítězům něco podobného jen a jen doporučuji.